Bariérou růstu české ekonomiky je vedle nedostatku vstupních surovin a dílů nouze o specialisty ve strojírenství, elektrotechnice a IT. Podíl nezaměstnaných osob v prosinci 2021 činil 3.5 % a míra nezaměstnanosti je u nás jedna z nejnižších v celé EU. Zaměstnavatelé nabízeli 343 148 pracovních míst. České školství neprodukuje dostatek vysoce kvalifikované pracovní síly, aby uspokojilo trh, a i český průmysl (za stále větší robotizace) zbytečně stagnuje. Proto by se nová vláda měla co nejdříve zabývat tím, jak ČR zatraktivnit pro zahraniční pracovníky. Ty vysoce i ty méně kvalifikované.
Zároveň musí zatraktivnit relokační proces pro české firmy tak, aby byl transparentní a promptní, protože firmy potřebují zahraniční zaměstnance do ČR dostat v horizontu maximálně 2-3 měsíců. Dalším souvisejícím úkolem pro novou vládu by mělo být zefektivnění českého imigračního systému, abychom nezaostávali za konkurenty v globální válce o talenty a dokázali využít migraci ve svůj prospěch.
Systém potřebuje digitalizaci a zpružnění
Ve složitosti imigračního procesu a délce jeho trvání jsme na chvostu EU. Tento systém nepochybně potřebuje digitalizaci a zpružnění. V současnosti se potenciální žadatel o pobyt, nebo jeho zaměstnavatel, musí proplést složitou džunglí nepřehledných předpisů, protichůdných informací jednotlivých úřadů, mezi něž je proces roztříštěn, interních (neveřejných) metodik imigračního úřadu, omezení, nařízení a zákazů. Pokud není žadatel zrovna Indiana Jones, projít českou imigrační džunglí může klidně trvat i rok a rozhodně to není „bez ztráty kytičky“. Když si firma, nebo i cizinec, nějakého ostříleného Indiana Jonese najme, ani ten nejlepší nedokáže žadatele cestou provést za méně než 3 měsíce. Obvykle se mluví o 3-6 měsících.
Naše ekonomika je prozatím stále orientovaná na průmysl, který především potřebuje dělnické profese. Méně kvalifikované profese dokážeme v rámci ekonomiky částečně nahradit přechodem zaměstnanců mezi obory, ale takovou práci už Češi nechtějí, a tak firmy zoufale shánějí dělníky.
Cesta z montovny Evropy
Průmysloví a byznysoví lídři volají po proměně ekonomiky. Měli bychom se stát producenty finálních výrobků a inovací, zkrátka vyšší přidané hodnoty a vymanit se tak z role subdodavatelů na začátku nebo někde uprostřed řetězce dodavatelů, kterým přidanou hodnotu ukousne koncový producent a inovátor.
K tomu bude potřeba právě vysoce kvalifikovaných odborníků, o které se dnes perou všechny (a především vyspělé) státy světa. Je jasné, že ani s masivní podporou školství si takové odborníky nedokážeme dostatečně rychle vychovat a budeme je muset proto dovážet ze zahraničí. A to je dobře, protože s sebou přinášejí unikátní know-how, které tady zůstává.
Vývoj počtu ekonomicky aktivních cizinců je úzce svázán s ekonomickými cykly
V krizových dobách, kdy na trhu práce převažuje nabídka práce nad její poptávkou a zvyšuje se nezaměstnanost, není potřeba pracovní sílu dovážet, jelikož to je pro firmy vždy dražší a méně komfortní forma zaměstnání, než zaměstnání “našince”.
Od krizového roku 2009 se počet cizinců snižoval až do roku 2011, následně stagnoval a k dalšímu nárůstu došlo až v roce 2015, kdy se světová, a také česká ekonomika zmátořila. Od roku 2015 zažíváme dlouhotrvající ekonomický růst a rekordně nízkou nezaměstnanost, v poslední době dokonce okolo úrovně přirozené míry nezaměstnanosti, což podniky nutí hledat pracovní sílu v zahraničí.
Pandemie COVID-19 přinesla pouze mírné a krátkodobé zbrzdění ekonomického růstu (nikoliv jeho propad na rozdíl od krize v roce 2009), což se podepisuje na růstu počtu zaměstnaných cizinců v ČR. Podle dat ČSÚ 2020 dosáhl počet cizinců zaměstnaných v České republice ke konci roku hodnoty 741 967 osob. Cizinci se tak na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství podíleli 14,2 %. Uplatnění zde nacházejí nejčastěji ve zpracovatelském průmyslu.
Z Česka se stává technologická velmoc
Globální technologičtí hráči u nás zakládají své pobočky, tvoří výzkumná a vývojová centra, ale také regionální ředitelství. Jen za poslední dva roky jsme zaznamenali vstup několika úspěšných a inovativních start-upů ze Silicon Valley na český trh – jedná se o společnosti jako Pure Storage, Medallia, Outreach, SentinelOne, a to vybíráme jen ty největší. Zařadili se vedle technologických gigantů typu Microsoft, SAP, Broadcom a IBM, kteří zde svou prezenci budují již dlouhé roky ne-li desetiletí.
Zároveň u nás vznikají ryze české technologické start-upy, které mají celosvětový potenciál jako již mezinárodně etablované firmy Avast, Y-Soft anebo například Průša Research. Jejich společným jmenovatelem je hlad po vysoce kvalifikovaných ajťácích. I díky tomu roste poměr vysoce kvalifikovaných zaměstnanců z třetích zemí.
Cizince potřebujeme i v dobách ekonomické krize
V předkrizovém roce 2008 bylo na českém trhu cca 8 % vysoce kvalifikovaných cizinců, kdežto do roku 2020 se tento poměr téměř zdvojnásobil na 15 % celkové migrace. Zajímavostí je, že takové cizince potřebujeme i v dobách ekonomické krize – v roce 2011, kde se po krizi v roce 2009 dostal počet cizinců ze třetích zemí na své minimum, se v relativních číslech dostal poměr vysoce kvalifikovaných vůči méně kvalifikovaným na 21 %.
Jen houšť a větší kapky
Nová vláda bude muset řešit podporu školství (a především vysokého školství), aby bylo schopno nové odborníky vychovávat. A podporovat vznik dalších strategických partnerství jako například spolupráce mezi Centrem leteckého a kosmického výzkumu Fakulty strojní ČVUT a GE Aviation Czech na vývoji nového turbovrtulového motoru nebo testování udržitelných paliv. To je cesta, jak naše školství pozvednout na další úroveň.
O autorovi:
Miroslav Mejtský, expert na pracovní migraci a relokační služby z firmy Petyovský & Partners
